Po stopách Volksgerichtshofu v Norimberce

U příležitosti osmdesáti let od rozsudku smrti nad Ing. Karlem Hladečkem jsem se koncem září vypravila já, Helena Novotná, jeho pravnučka a členka KVH Pevnost Mikulov, do Norimberka. V jednacím sále č. 581 (dnes 627) vynesl tento verdikt 13. června 1944 předseda 1. senátu berlínského Volksgerichtshofu JUDr. Josef Illner, rodák z Jičína, a to za přípravu velezrady. Závěrečného soudního stání se Hladeček zúčastnil ve skupině s Emanuelem Čermákem, Miroslavem Merclem, Karlem Hanzálkem a Josefem Lončákem, kteří byli v Kolíně jeho vzdálenějšími odbojovými spolupracovníky. Ti nejbližší (Josef Doskočil, Alfons Remunda) byli souzeni v jiných skupinách a jiné dny.

Sál 581 je součástí rozsáhlého soudního komplexu na Fürtherstraße. Z pozvánky Emanuela Čermáka na předmětné soudní stání vyplývá, že název ulice byl v roce 1944 stejný. Sál se nachází v sídle Muzea norimberských procesů a jelikož nadále slouží svému účelu, veřejnosti není běžně přístupný. V expozici muzea je však zařazen o patro výše situovaný sál 600. Tzv. norimberské procesy se odehrávaly v obou z nich.

Cesta samotná byla obestřena nejistotou. Dlouho nebylo zřejmé, zda sál 581 vzhledem k jeho provozu vůbec bude možné navštívit. Kromě toho nastaly komplikace ve vlakové dopravě, kterou narušily záplavy a poškození způsobená bouřkami. Tyto peripetie se naštěstí podařilo překonat.

Helenu Novotnou do sálu 581 doprovodil soudce Stephan Husemann a pracovníci muzea Steffen Liebscher a Theresia Heinz. Z původního vybavení jmenujme dřevěné obložení zdí a okna. Rovněž dispozice zůstaly zachovány: ze soudního sálu vede vstup do chodby, další do místnosti s vězeňským výtahem, v čele sálu pak do přípravny soudců. Také zasedací pořádek se prakticky nezměnil. V sále byla instalována nová svítidla, technické vybavení, nábytek a koberec. Působí proto velmi současným dojmem. Skutečnosti, že v těchto prostorách soudil Volksgerichtshof, již nasvědčují pouze archiválie a znalosti historiků.

Po splnění hlavního cíle návštěvy jsem strávila několik hodin v muzejní expozici. Využila jsem příležitosti připojit se k přednášce zrovna probíhající v sále 600, tamtéž následovanou skvěle zpracovanou multimediální prezentací. V patře mě zaujaly vystavené původní písemnosti, lavice pro obžalované v norimberských procesech, precizní model sálu 600 ve verzi z roku 1945 a také ovládací panel tehdejšího osvětlení, vzduchotechniky a jiných technických funkcí. Potěšilo mě, že v malém sálku se vysílá záznam besedy s vynikajícím Benjaminem Ferenczem i pojmenování prostranství před muzeem “Benjamin-Ferencz-Platz” v dubnu letošního roku. Odkaz tohoto právníka je výjimečný.

Ve zpracování expozice je kladen důraz na detail, vizuální atraktivitu a názornost. Toto přispívá k vytvoření si představy o organizaci a průběhu norimberských procesů. Jsou zde kombinovány statické panely s textem, videy, zvukovými nahrávkami; destičky s obsahem, které návštěvník sám ve vlastním tempu obrací, dotykové obrazovky a hojný fotografický doprovod s pečlivě uváděnými zdroji. V muzeu je dostatek míst k posezení. Dozvěděla jsem se, že návštěvy příbuzných těch, kteří zde byli souzeni Volksgerichtshofem, jsou zřídkavé. Častěji do muzea jezdí rodinní příslušníci osob, které participovaly při norimberských procesech.

Mohu konstatovat, že všichni, s nimiž jsem v souvislosti s Norimberkem jednala, byli vstřícní, přívětiví a vůči mému přání nápomocní; od odborných pracovníků po ochranku a technika. Darem jsem dostala knihu Saal 600/Courtroom 600 v německo-české mutaci, která je v podstatě katalogem zdejší stálé výstavy s rozšířeným obsahem. Budoucím návštěvníkům muzea mohu tuto publikaci jen doporučit.

Děkuji následujícím osobám, bez jejichž pomoci bych návštěvu nemohla uskutečnit:

Prof. Dr. Alexander Korb

Stephan Husemann

Steffen Liebscher

Axel Fischer

Theresia Heinz

Poznámka: Bližší obraz o závěrečném soudním stání v Norimberku jsem získala ze vzpomínek MUDr. Vojtěcha Sailera z Poděbrad, který je publikoval v knize Byli jsme tři lékaři (vyd. 1972). Vedle toho existuje strojopis poděbradského Jaroslava Piroutka z roku 1965, který zahrnul Sailerovy vzpomínky na soudní stání, v drobnostech odlišné od těch ve zmíněné knize. Sailer byl souzen rovněž v jednacím sále 581, a sice 14. června 1944, tj. o den později než Ing. Karel Hladeček. Poděbradská odbojová skupina, v níž Sailer působil, vyvíjela aktivity proti německým okupantům ve spolupráci se skupinou vedenou Hladečkem. Jedná se o svého druhu unikátní, v tomto případě zejména časově a tematicky podstatný pramen.

Za KVH Pevnost Mikulov

Mgr. Helena Novotná

Příspěvek byl publikován v rubrice Karel Hladeček. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.